Jmenuji se Lucie Křížová, sídlím na Praze 8 a věnuji se komplexní péči o ženy a děti. Pomáhám ženám, najít cestu z přetížení k lehkosti a najít zase radost v sobě, v rodině i v životě.

Věřím, že člověk není složený z oddělených částí. Naše tělo, mysl i emoce spolu neustále komunikuje – jen jsme se je v běžném shonu naučili přehlušovat prací a péčí o druhé lidi. Když se dlouhodobě snažíme „fungovat“, i když uvnitř cítíme, že jsme na dně, tělo nás dřív nebo později zastaví. Někdy únavou, jindy bolestí, panikou nebo nemocí. A právě v tu chvíli většina lidí začíná hledat řešení.

Moje práce stojí na propojení psychiky, těla, emocí, vitality a zdravého selského rozumu, aby žena uviděla, jaké jsou její kvality a našla tak ve svém životě směr, který jí dělá šťastnou a svobodnou.

Přicházejí ke mně ženy, které říkají, že se necítí dobře, chtějí změnu, ale neví kde začít. Žijí napohled běžný život, mají rodinu, práci, všechno, co by je dle ostatních mělo těšit. Všechno zvládají obstarat a přesto se ráno probouzejí s tíhou na hrudi a pocitem, že už zase musí „něco zvládnout“.
Cítí uvnitř sebe tlak, že by měla být klidnější, víc vděčná, vědomější nebo prostě hezčí a lepší. Jenže čím víc se snaží, tím víc má pocit, že je to horší. A do toho se tělo začne ozývat bušením srdce, staženého žaludku, ekzémem, migrénami, podrážděností nebo zapomínáním či nechutí dělat co je těší.

Moje práce stojí na spojení vývojové psychologie, práce s tělem, psychosomatiky, energetického vnímání a duchovních principů, které ale zůstávají nohama pevně na zemi. Nezaměřuji se pouze na příznaky nebo pozitivní myšlení. Tělo si nese příběhy, emoce a stres, které potřebují být zpracovány...

Když žena pochopí, jak spolu všechny její části komunikují, zbaví se vnitřního napětí, naučí se pracovat se svou energií, začne se přirozeně radovat ze života. A to ne jen na úrovni těla, ale i vztahů, zdraví a pohledu na svět.

Nikdy mi nestačilo, když mi někdo řekl: „Protože to tak prostě je.“ Už jako dítě jsem potřebovala věcem rozumět do hloubky. Zajímalo mě, proč se některé věci lidem opakují, proč někdo onemocní a jiný ne, proč někdo působí navenek v pořádku, ale uvnitř je vyčerpaný a nešťastný.

Ve škole jsem často narážela na systém, kde se po nás chtělo hlavně opakovat naučené odpovědi. Jenže mě mnohem víc zajímalo hledání souvislostí a pochopení toho, proč věci fungují tak, jak fungují. Zatímco ostatní spolužačky četly beletrii, já měla doma knihy o psychologii nebo dějinách lékařství.

Dlouhou dobu jsem byla velmi racionální člověk. Věřila jsem lékařům a autoritám a měla pocit, že jen na nich závisí moje zdraví. Jenže čím déle jsem hledala, tím častěji jsem narážela na věty typu:
„To je normální.“
„S tím se musíte naučit žít.“
„Zkuste tohle a uvidíme.“

A právě tehdy jsem začala pochybovat o tom, jak moc dnes vlastně rozumíme lidskému tělu, psychice a tomu, co člověk skutečně prožívá.

Pak přišlo období, kdy jsem narazila na ezo a snažila se tak být lepší verzí sebe sama. Víc chápavá, víc pozitivní a hlavně víc duchovní.

Zažívala jsem ztrátu smyslu ze života, a i když jsem hledala odpovědi v knihách i na terapiích, nic nefungovalo. Věděla jsem, co „bych měla dělat“, ale nedokázala jsem to žít. Všechny ty moudré rady a poučky o tom, jak být lepší, mě akorát tak dostávaly do větších úzkostí, protože ta teorie v praxi vůbec nefungovala.

Prošla jsem obdobím úplného odpojení od sebe a později i duchovním úletem. A právě tahle zkušenost mě vrátila zase zpátky na zem abych našla rovnováhu a měla tak hlavu v oblacích, ale nohy na zemi.

Zásadní proměnu přineslo mateřství. Moje dcera byla nesmírně citlivá, často plakala, nedokázala usnout ani spát, jako jiné děti. Byla neustále umrčená a nefungovaly na ní žádné rady ani triky. Všechno bylo špatně, já byla nešťastná a vyčerpaná. Zatímco jsem jela 24/7 na 350 %, namísto podpory jsem poslouchala od rodiny, že to přeháním a neumím si to zorganizovat.

Denně jsem propadala zoufalství, protože jsem nevěděla čím jsem si tohle zasloužila. Když jsem sama byla na pokraji sil, velmi mi chyběl někdo, kdo by rozuměl nejen mojí psychice, ale i zdraví, hypersenzitivitě dětí a obrovskému tlaku, který mnoho maminek denně nese.

Právě tehdy jsem pochopila, jak moc důležité je mít vedle sebe člověka, který vás podpoří, nesoudí a pomůže vám vidět souvislosti ve chvíli, kdy už sami nevíte, kudy dál.

Rozumím tak i maminkám, jejichž děti nezapadají do tabulek a řeší tak situace, které běžného člověka ani nenapadnou, že se mohou dít.

Vytvářím prostor pro ženy, kde nemusí působit dokonale.
Nemusí hledat správná slova.
Nemusí se bát říct věci, které běžné neříkají, emotivně nebo bez obalu.

Často právě ve chvíli, kdy člověk konečně může pojmenovat věci tak, jak je opravdu cítí, přichází první velká úleva.

Při sezení jdeme do hloubky, ale práce se mnou není o nekonečném rýpání se v bolestivé minulosti.

Pracuji jemným a citlivým způsobem tak, abyste postupně cítila větší pochopení, klid, úlevu a stabilitu — ne další zahlcení.

Nepředávám obecná řešení ani nezastávám dogmatický pohled na výchovu. Zajímá mě, co člověku skutečně pomůže cítit se stabilněji, klidněji a víc sám sebou.

Nestavím vzdušné zámky a nepředávám obecné teorie o ideálech. Zajímá mě jediné – co opravdu funguje a pomůže v reálném životě klientů. Proto všechno, co předávám, zůstává uchopitelné, lidské a použitelné i ve chvílích, kdy život zrovna není „sluníčkový“.

Každý klient je pro mě výzvou předat mu to nejlepší a i motivací na sobě stále pracovat a vzdělávat se terapeuticky i odborně. Díky tomu zůstávám v rovnováze a dokážu být průvodkyní, která rozumí – nejen z teorie, ale i z praxe, znalostí i z vlastních zkušeností.

Pomohám ženám porozumět tomu, co se děje v hlavě i v těle u nich i u jejich dítěte. Zároveň společně rozkrýváme výzvy, díky kterým se jim situace opakují. Pomáhám už nesloužící vzorce chování a skryté postoje zpracovat tak, aby se otevřely nové možnosti jak žít život s lehkostí a radostí. 

Moje podpora nekončí rozloučením se, jako je tomu obvyklé, ale jsem tu pro ženy i v případě, kdy se během proměny objeví nejistota, propad či zmatek z nového.