Blokády u dětí

Doslovná citace pana doktora:

"Myslím, že ani sami poskytovatelé zdravotní péče v tom nemají úplně jasno a já se obávám, že pod pojmem blokáda rozumí mnohdy velmi odlišné stavy. Pokusím se zde vysvětlit, co pod pojmem BLOKÁDA rozumím já. Je to stav kloubu, kdy kloubní plochy na sobě nesedí správně, což vede k dráždění měkkých tkání kloubu a jeho bezprostředního okolí, zejména kloubního pouzdra, kloubních vazů a úponů svalů.

Dráždění vyvolává, velmi zjednodušeně, bolest, na kterou nervosvalový aparát reaguje svalovou křečí, kontrakturou, jejíž smyslem je znehybnění skloubených segmentů, tedy zamezení pohybu v postiženém kloubu a tím zmírnění výše zmíněného dráždění nervových zakončení. Tím dojde ovšem nejen ke znehybnění kloubu, ale vznikne i překážka návratu kloubních ploch zpět do jejich fyziologické, tedy správné, polohy.

Zmírní se sice bolest z oblasti kloubu, kterou ale vystřídá bolest způsobená svalovou křečí. Křečovitě stažený sval uvolňuje kyselinu mléčnou, která dráždí jiná nervová zakončení, a to vyvolává jinou bolest. Tato bolest vyvolává další svalové spasmy a tak to může pokračovat dál a dál.

K vadnému postavení kloubu, které si lze představit jako svaly zafixované částečné vykloubení (subluxace), může dojít buď vnější silou, třeba v důsledku dlouhotrvající špatné polohy těla (kupř. u plodu v děloze), nebo krátkodobým násilím (kupř. nepostupující porod, tlaky na břicho rodičky, nešetrná extrakce plodu, strangulace pupečníkem, pád dítěte), ale také působením silného stahu svalů působících na kloub bez adekvátní svalové souhry (bez ochranného působení tzv. antagonistů, které představují fyziologickou brzdu pohybu chránící za normálních okolností pohybový aparát před samopoškozením).

Takto vznikají blokády třeba působením chladu (prochladnutí) nebo při hořečnatém onemocnění, při meningeálnim dráždění (při meningitidě, působením toxinů nebo třeba jako komplikace očkování), při epileptickém záchvatu nebo vlivem spastické centrální koordinační poruchy (CKP) apod.

Je to také mechanismus řetězení blokád. Z uvedeného je jasné, že blokádu nelze napravit jinak, než mechanicky. Podmínkou šetrného návratu kloubních ploch do správné polohy je uvolnění svalových kontraktur (křečovitého stažení svalů), které brání pohybu v kloubu. K tomu lze použít různé tzv. měkké techniky, jejich efekt bývá ale často jen krátkodobý a/nebo nedostatečný.

Hlavním nedostatkem měkkých technik je jejich omezená použitelnost na z povrchu nepřístupné svalové skupiny (svaly uvnitř pánve, svaly pánevního dna, bránice a další svaly tzv. hlubokého stabilizačního systému (HSS), hluboké svaly krku, krátké svaly kolem páteře).

Právě proto jsem vyvinul vlastní reflexní techniku FPIT (False Proprioceptive Information Therapy, to jsou ty zde často zmiňované 'bodíky', které na děti maluji), která umožňuje naprosto cíleně uvolnit prakticky jakouloliv funkční svalovou skupinu v těle.

Po uvolnění svalových kontraktur mohou nastat dvě situace. Buď svalové napětí okolních svalů stáhne kloubní plochy do jejich přirozené polohy a tím se obnoví fyziologický stav kloubu, tj. dojde k jeho spontánní repozici (podmímkou je zachovaná správná svalová souhra) nebo vnější silou aplikovanou ve správném směru (lineární, rotační nebo nejčastěji kombinací obou, tedy tzv. manipulací) navedeme kloubní plochy do správné polohy arteficielně. Toto je ODBLOKOVÁNÍ, tedy arteficielní repozice.

Bývá to často provázeno pohmatovým a někdy i akustickým vjemem přeskoku nebo lupnutí. Domnívám se, že osteodynamika je tzv. měkká technika uvolňující krátkodobě svalové kontraktury, což za příznivých okolností může vést ke spontánní repozici kloubů a odstranění dráždění (viz první mechanismus popsaný výše).

Na všechny blokády ovšem nestačí, zvláště na ty chronické a/nebo komplexní. Občas se někde můžete dočíst i o 'blokádách' fascií, což přesně nevím, co mají autoři na mysli, ale evidentně něco jiného, než je vše výše uvedené. U dětí se somato-psychickým syndromem (SPS) jsou blokády páteře, pánve (pánevního kruhu) a skloubení páteře s lebkou (atlantookcipitální klouby), souhrnně označované jako OSOVÉ BLOKÁDY (blokády osy nebo osového orgánu), chronické a komplexní. Proto jejich řešení téměř vždy vyžaduje použití manipulačnich technik."