Klidná máma NEznamená klidné dítě

„To dítě cítí nervozitu určitě z tebe! Když se uklidníš ty, uklidní se taky!“

Je sice dokázáno, že dítě na sebe přebírá emoce matky a když je klidná máma, je klidné i její dítě, ale opravdu tomu tak je? Je to vážně tak jednoduché? Znáte tohle protivné moudro taky?

Já ho znám moc dobře a musím říct, že formou rady mi tenkrát moc nepomáhalo. Vždycky, když mě touhle mantrou někdo poučil, pukala jsem vzteky jak slaný popcorn. Je to totiž velmi oblíbená rada matek i nematek, používají jí moudré laktační poradkyně, vědomé porodní asistentky i někteří lékaři. Tohle moudro najdeme také v mnoha knihách a kdo ho nezná, jako by nebyl.

Jak to ale s tímto tvrzením doopravdy je?

Proč některým mámám vlastní zklidnění funguje i na nervózní dítě a některým ne? Opravdu to funguje, nebo je to spíš jen fáma?

Co může taková zdánlivě moudrá rada způsobit a proč ji nelze aplikovat na všechny?

V článku o citlivých dětech, jsem psala o maminkách, které mají děťátka vyžadující nadstandardní pozornost, a to mnohdy už od narození.

V tom neustálém kolotoči pátrání po příčině věčné nespokojenosti vlastního dítěte, právě taková máma často narazí na radu za milión: „Musíš si odpočinout! Musíš se uklidnit! Musíš si to lépe zorganizovat! Musíš… Musíš…“ Jako by všichni říkali: „Je to tvoje chyba, musíš to dělat jinak – lépe, jako my!“

A tak tedy, jak všichni okolo zkušeně radí, pokouší se vynervovaná a k smrti unavená máma hodit do pohody a klídečku. Jenže…

Ze všech sil se snaží meditovat a když se v rámci sebepéče rozšoupne, možná se odváží nalakovat si i nehty.

Že se karmínový lak neobejde bez efektu obtisků od všeho v domácnosti, to už je to nejmenší.

„Beztak nikam nechodím a za chvíli se to stejně sloupne.“ Pomyslí si za neúprostného řevu svého děťátka.

A protože není minuty, kdy by o sobě prcek nedával vědět, všechny pokusy o uklidnění se stávají spíš adrenalinovým zážitkem. !ZDARMA! Jupí…

Po marných snahách dosáhnout tolik doporučovaného uklidnění, už se konečně přestává cítit jako nejhorší matka na světě. Časem totiž přichází okamžik, kdy tato rada dostává úplně jiný rozměr. Tahle otravná rada začíná být hmatatelná a věta ,,Musíš se uklidnit!“ se stává ostrým šípem projíždějícím skrz obě uši. Protože své dítě ostatní mámy zvládají na jedničku, začíná spekulovat o tom, zda se vůbec někdy měla stát matkou.

Když se ale o tom tolik mluví, tak to přeci musí fungovat, ne?

Na všem většinou najdeme kousek pravdy, a to i v tomto případě. Jen to bohužel není zaručený návod spokojenosti, jak se všude prezentuje. On totiž ten klid nebo neklid lze dobře ovlivnit především u dětí, které jsou většinu času v pohodě. Usmívají se, v klidu si hrají, ale jednoho dne začnou být podezřele jiné. Zdají se být podrážděné, plačtivé, nervózní nebo vzteklé. Když si v tento moment máma uvědomí, že má zrovna stresový den nebo nepříjemné období, může to krásně vyladit a na stresu zapracovat. V takovém případě nejde o nebezpečné zaklínadlo, ale o radu nad zlato.

Kde to může fungovat?

Především tam, kde žena lítá jak hadr na holi. Chvíli neposedí a vždy a všude tvoří hodnoty. Možná se denně snaží prachovkou rozleštit dřevěný nábytek v 15ti karátové zlato, možná se pokouší o Michellinskou hvězdu za večeři pro svého muže. Může to fungovat v domácnosti, kde si svátečně oblečené dítko tiše prohlíží knížku, přičemž náhle usne na sněhově bílém koberci, zatímco se jeho máma kulmou ve vlasech pokouší vyfiknout účes na novou profilovku, kterou blejskne před botanickou zahradou, jenž právě tvoří před jejich rodinným domkem.

Existují takové ženy?

Popravdě nevím, jestli takové případy žen opravdu existují. Znám ale pár žen, které vypadají, že se o tenhle model alespoň pokouší. Odpočinek nebo čas pro sebe jsou pro ně sprostá slova.

Zkrátka a dobře, tahle rada funguje hlavně mámám, které mají vysoko nastavenou laťku a snaží se být světu prospěšné stejně jako před mateřstvím.

Jsou z toho pak unavené a při celodenním shonu nemají pochopitelně čas ani energii navíc. Zpětná vazba otráveného dítěte pak na sebe nenechá dlouho čekat.

Může to být rada funkční, ale může škodit. Proč?

Protože jsou i mámy, které se nesnaží vytvářet hodnoty, ale jde jim o jediné. Hlavní priorita je uklidnit dítě a v mezičase se snaží najít prostor jít se vyčůrat, vysprchovat a obléct. Že je ženské tělo schopné fungovat v zápřahu celý den i bez jídla nebo pití, většina z nich (z nás) pravděpodobně už poznala.

A právě v této ženě může dokola omílaná rada o zklidnění vzbuzovat, místo naděje, stavy zoufalství a nepochopení.

Pokud ještě nemáte eBook, ve kterém najdete praktické kroky k vyklidnění, můžete si ho zdarma stáhnout tady 7+7 tipů první pomoci při stresu a vyhoření – Praktický průvodce – Jak si udržet zdraví a vitalitu navzdory vypjatým situacím v mateřství.

Klidné dítě jako zkouška ega

Kámen úrazu nastává, když si některé mámy začnou myslet, že klid vlastního dítěte je odrazem jí samotné. Není divu, že pak má jakési nutkání nenápadně poměřit síly s mámou náročňáka. Zkušeně ventiluje zaručené rady, protože ona sama to dělá evidentně správně. Alespoň si to myslí. Nebo v to, ve skrytu své duše, doufá.

Zažila jsem jednu diskusi, kde se zoufalá maminka ptala na rady ohledně neklidné dcerky. A jak už to bývá, dostala tu mocnou radu o klidné mámě. To se však nezdálo kamarádce oné rádkyně, a tak neváhala zareagovat. Přímým dotazem se jí zeptala, jestli se opravdu považuje za klidnou bytost.

Klidnou i přesto, jakým způsobem řeší své problémy, s kterými se v životě stále potýká. Nakonec dodala, že si opravdu nemyslí, že by zrovna ona patřila mezi ty klidné povahy. Tenkrát jsem pochopila, že to bude malinko složitější a hlubší téma než se jeví. Ulevilo se mi a začala jsem toto téma více zkoumat.

Přišla jsem na to, že spokojenost našeho dítěte není vždy otázka toho, jak dokážeme pracovat se svými emocemi.

Spokojenost dítěte totiž závisí na mnoha dalších faktorech!

Na naše děti působí složitý spletenec aspektů, který opravdu není možné ovlivnit mávnutím proutku nebo takzvaným vyklidněním se.

Můžeme se tvářit, nebo si myslet, jak moc jsme v pohodě, ale jen málo kdo z nás opravdu ví, jaká je realita a co se ukrývá v našem podvědomí. Kdo z nás nemá z něčeho opravdový strach? Kdo z nás nemá špatné svědomí? Kdo z nás se opravdu vyrovnal s nějakou ztrátou nebo nepříjemným zážitkem? Kdo z nás může na jisto říci, že se v hloubi své duše s ničím netrápí? Kdo z nás může říci, že je opravdu vyrovnaný a emocionálně ustálený tak, že to má vliv i na dítě?

Naše dítě je balíček, který obsahuje všemožné zážitky linoucí se od prenatálu až po genetické informace dvou lidí (rodičů) s docela odlišnou historií.

Jsou tedy věci, které jen tak nezměníme a jsou i věci, které nezměníme vůbec. V nepříjemných situacích ale můžeme hledat vodítko, které možná vede k našemu lepšímu JÁ a větší spokojenosti.

I když to bylo pro mně tenkrát tvrdé, určité souvislosti s nespokojeností mé dcery jsem opravdu našla. Na co jsem přišla si můžete přečíst za nedlouho v novém článku.

O tom, co tvoří lidský charakter a co všechno má vliv na spokojenost naší a našich dětí, najdete v eBooku, který právě chystám.

Pokud také rádi chápete životní situace, zvu vás do soukromé skupiny Kořeny svízele – Vědomá žena a zdavé dítě | Celostní péče, kde sdílím informace ohledně zdraví, mateřství, dětí, osobního rozvoje a homopatie. Na osobní konzultaci se můžete objednat TUDY.

S Láskou