Koučinkem ke spokojenému mateřství

Jako terapeutka se pohybuji převážně v kruzích žen a v oblasti mateřství. Často se setkávám s problémem, že jsou maminky k smrti vyčerpané. Nevidí možnost odpočinku, nevidí možnost mít čas pro sebe, nevidí světlo v tunelu, nevidí naději v lepší zítřky. Mateřství se mylně považuje za období splněných snů a nekonečné blažené dovolené. Opak ale může být pravdou a pro nejednu ženu se mateřství proměnilo v noční můru.

Nejedna maminka se potýká se spánkovou deprivací, psychickými problémy a nakonec i krachujícím manželstvím. Proč tomu tak ale je? Proč si neřekne o pomoc? V čem je problém?

Mlčí a tiše trpí

Když se vysloví termín MATEŘSKÁ DOVOLENÁ, každý má hned jasno. „Nojo, 3 roky nic nedělání a hraní si s dítětem… to je teda fuška, panečku!“

Komentáře podobného typu je taková naše česká klasika. O ničem nepřemýšlet a hned hodnotit. Kouknu a vidím! Kouknu, vidím, hned mám názor a ideálně ještě nějakou tu radu. V tomto nastavení žije většinová společnost. Nikdo se na nic neptá a druhé hodnotíme dle vlastního života a vlastních zkušeností.

Já vidím zoufalé maminky, které neví kudy kam. A co hůř, přežívají často s pocitem, že svou bolest nemohou s nikým sdílet. Mají jednoduše strach. Když si postěžují, dostane se k nim velká míra nepochopení a dokonce odsouzení. Pokud žena projeví známky vyhoření, namísto nabídnuté pomoci se stává terčem okolí s průpovídkami o neschopnosti být dobrou mámou.

A tak ženy raději mlčí a tiše trpí. V naší společnosti vidím obecně velkou míru nepochopení a nerespektu. Přesto ale vidím, že je tady šance tohle nezdravé nastavení změnit!

Koučinkem k uzdravení společnosti

Při koučinku je totiž krása právě v onom respektu. Pokud mám sezení s vyčerpanou maminkou, plně respektuji její touhy i její obavy. Nic nevymlouvám a nic nezpochybňuji. Plně respektuji, že každá touha či obava každého z nás, má někde své opodstatnění a je důležitou součástí osobního příběhu. Cestu ze začarovaného kruhu společně hledáme na základě osobních potřeb a možností klientky.

Nefunkční vzorce z dětství

Zajímavé je, že naší odsuzující společnost tvoří nejen muži, ale také ženy. A samy ženy jsme paradoxně i maminkami. Jeden by tedy řekl, že by měly maminky držet při sobě a měly by mít vzájemné pochopení jedna pro druhou. Bohužel tomu tak není.

V důsledku vlastního zranění z odmítnutí a posuzování, které si často neseme z dětství, nemáme pak pochopení pro druhé. V touze pocítit trochu uznání a s potřebou dokázat sobě nebo druhým, že nejsme tak špatní, poukazujeme pak na chyby druhých.

Přestože nás rodiče v dětství podporovali, v dobré víře nás častovali nešťastnými slogany typu: „Musíš to zvládnout sama, nebo tě nikdo nebude mít rád!“, nebo „Nefňukej a dělej to pořádně!“ A tak nefňukáme a snažíme se všechno zvládnout. Děláme všechno pro všechny, pečujeme o své muže, o děti, snažíme se vyhovět svým rodičům, přátelům, možná se marně snažíme vyloudit pochvalu od nevděčného šéfa. Snažíme se všechno zvládnout bez pomoci a doufáme, že nás bude mít konečně někdo rád. Jedeme na plný plyn tak dlouho, dokud jednoho dne nezačneme lapat po dechu.

Pokud někdo žije v podobném vnitřním nastavení, pak se může stát, že bude mateřství jako svěrací kazajka. „Nepustím tě, dokud nenajdeš sebe samu! Nepustím tě, dokud si nezačneš vážit sama sebe!“, jako by křičela. Nekomfortní situace v životě nás mnohdy donutí konečně hledat prostor pro sebe. Začneme hledat sebe a objevovat své potřeby. Začneme hledat kým jsme, začneme hledat vyšší smysl života. Ano, může to být pro někoho dost tvrdé, ale diamant bez vysokého tlaku nevybrousíš.

Transformační koučink na scénu!

Koučink je příležitostí, jak tenhle vysoký tlak zregulovat tak, aby ,,vybrušování“ nemuselo být tak náročné a zdlouhavé.Když s maminkami, které jsou pod tlakem, začneme hledat cestu z nespokojenosti, mnohdy si samy nedovolí vidět realitu takovou. jaká ve skutečnosti je. Nedovolí si vidět svou bolest, protože jsou naučené, že musí všechno zvládnout. A proto bychom se běžným dotazováním mnohdy nedostali k funkčnímu výsledku. Naštěstí už dneska máme k dispozici propracovanější metodu, a tou je transformační koučink.

Díky transformačnímu koučinku se můžeme pomocí velmi zajímavých technik dostat právě k jádru problému. Pokud bychom si povídali, jen na vědomé úrovni, jak tomu často bývá, došli bychom k závěru, který by možná zněl zajímavě, ale pro danou ženu by nemusel být funkční. Naše vědomí se nám často snaží namluvit, že je všechno v poho a nic nemáme hrotit. Díky speciálním technikám umíme naše mlžící vědomí obejít a dostaneme se k informacím, které jsou schované hluboko v nás.

Rozdíl mezi koučem a terapeutem

Sama jsem v mateřství prožívala nejtěžší období v životě. Každý mi radil, ale nikdo nedokázal říct, co konkrétně mám JÁ změnit. Pořád samé obecné rady, které jsem nebylo možné aplikovat do mého života. Kdybych si tenkrát našla transformačního kouče, osvobodilo by mě to z kolotoče nefunkčních rad a trápení. Velkou výhodou koučinku vidím v tom, že kouč do sezení nevkládá své představy a domněnky a nenechá se obalamutit sílou příběhu, jako někteří terapeuté. Vyřčený problém nemusí být totiž problémem reálným. Může se jednat o obavu, může se jednat o zkreslený pohled, který náš mozek vytváří.

A proto se klientky vždy ptám.

„Co konkrétně znamená, když dítě vůbec nespí?

Když říkáte, že nemáte dostatek času na odpočinek, kolik ho vlastně aktuálně máte?…“

Tyhle a další detailní informace jsou pro mě velmi důležité. Pokud bych radila na základě podaných informací, můj pohled by byl ovlivněný mým příběhem a pomoc by nebyla efektivní. Aby došlo ke změně, je důležité detailně pracovat s osobní situaci konkrétní klientky. Proto koučink považuji za bezpečnou a funkční formu hledání odpovědí.

Díky systematicky vedenému koučinku, dochází při sezení k mnoha uvědoměním. Je to efektivní, ale zároveň hravý nástroj, který nám umožňuje vidět cesty a možnosti, které nám byly dříve skryté.

Potřebujete i Vy udělat ve svém životě změnu, ale nevíte jak na to? Zeptejte se svého kouče! Možná Vám odpoví zajímavou otázkou na tělo, možná Vám odpoví otázkou, která Vás doslova rozhýbe v pase :-).

Lucie