Proč se pořád tak blbě ptám

Proč se pořád tak „blbě“ ptám?

Koučink se v dnešní době skloňuje ve všech pádech, ale víme, o co přesně se jedná? Ještě před pár měsíci jsem sama neměla tušení, co koučink znamená. I když jsem tohle slovo zadávala do vyhledávače s potřebou porozumět, co to obnáší, stejně mi to vrtalo hlavou.

Co tedy ten coach – kouč – trenér vlastně znamená?

„Bude mít tahle forma vzdělání pro mě opravdu nějakou hodnotu?“, honilo se mi tenkrát hlavou. Když jsem hledala cestu, jak zlepšit svoje komunikační dovednosti se svými klienty, nechávala jsem tomu volný průběh.

A jak už to tak bývá, jednoho dne k mně přišla Radkova nabídka přihlásit se na výcvik. A bylo jasno. Konečně na vlastní kůži zjistím, nejen co koučování obnáší, ale co obnáší transformační koučink, který je o krok dál. Musím říct, že jsem byla zpočátku skeptická.

Je koučink opravdu to, co ve své praxi potřebuji?

Je koučink opravdu to, co mi pomůže být lepší terapeutkou?

Odpovědi na mé otázky přišly

Po několika měsících intenzivního tréninku píšu tento článek a vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě netušila, jak moc mi tento druh výcviku může prospět. Nejen ve své praxi s klienty, ale i v mém osobním životě.

Krása koučinku tkví v tom, že je tato metoda tak prostá, ale zároveň ohromující svou moudrostí.

Když jsem ale koučování začala aplikovat v praxi, bylo vidět, jak byly některé klientky z mého dotazování nesvé. „Já tady potřebuju od tebe pomoct a ty se mě pořád na něco ptáš“, vyčetla jsem v nejednom páru očí.

Cože to tedy na tom „sezení“ vlastně děláme? Proč se neustále na něco ptám?

Klienti za mnou přišli, abych jim pomohla a já se na všechno ptám, jak nějaký „Tatar“.

A tak jsem se rozhodla, že uvedu své klienty do obrazu alespoň v mojí facebookové skupině.

Abych všem, vlastně nám všem, zkrátila trápení, a předešla případnému nedorozumění, rozhodla jsem se napsat článek, který dnes sdílím i s Vámi. Co zajímavého mi po přečtení článku řekla jedna klientka během sezení? To se dozvíte také.

Tak tedy – Proč se pořád tak „blbě“ ptám?

Můžeš hledat cesty, jak být konečně šťastný, ale pokud nevíš, co to štěstí konkrétně pro tebe znamená, štěstí bude stále v nedohlednu. Pokud se nebudu svého klienta na konzultaci tak ,,blbě,, ptát, může se totiž klidně stát, že nebudeme hledat štěstí jeho, ale štěstí někoho úplně jiného.

A proto se pořád tak blbě ptám…

• Co pro tebe štěstí znamená?
• Jak se to štěstí vypadá?
• Jak se takové štěstí projevuje?
• Jak poznáš, že už jsi šťastný?
• Co pro dosažení štěstí můžeš udělat?
• Jakou barvu má štěstí?
• Kdyby tvoje štěstí mohlo mluvit, co by ti řeklo?

Jak poznáme štěstí?

Každý z nás má úplně odlišnou představu o tom, jak takové štěstí vypadá.

Když se zeptám deseti lidí ,,Jak podle tebe vypadá strom?“, dostanu deset odpovědí.

Když se vyřkne slovo strom, každému se vybaví strom, ale bude vždy odlišný. Nejen že může být strom různého druhu, ale zároveň se může jednat o strom živý, ale klidně může být namalovaný na papíře. Někomu se vybaví strom, který je vyvrácený, opadaný, zasněžený, ovocný s plody, vykvetlý, křivý nebo košatý…

Každý z nás slyšíme stejné slovo, ale jeho obsah vnímáme odlišně.

Ráda různorodou představivost vysvětluji pomocí těchto dvou fotek. Tímto děkuji své kamarádce Kláře za jejich zachycení v Portugalsku a jejich zapůjčení pro tento článek.

Co vidíme na první pohled?

Vidíme zajíce. Jaká je ale skutečnost? Co vidíme, když se na tohoto zajíce zadíváme zblízka? Z čeho je zajíc složený? Co všechno se skrývá pod jeho vyobrazením? Když by Klára řekla zajíc, napadlo by tě, že je její zajíc vytvořený třeba z odpadků? Mně ne. Dokud se nezeptá.

A co když vyslovíme slovo želva? Někdo si vybaví želvu běhající po pláží, někomu se vybaví chlupatá želva z plyše, ale může jít o želvu vyrobenou ze starých pneumatik, které vyvrhlo samo moře.

Pokládáním otázek tedy pomáhám klientovi dojít k uvědomění, co si pod určitým slovem, svým přáním nebo svým názorem ve skutečnosti představuje.

Co konkrétního se v klientově nitru skrývá, když myslí na želvu nebo na zajíce? Co konkrétně pro klienta znamená věta: „Chci být šťastný!“?

Už jen tímto zdánlivě jednoduchým způsobem vedení sezení dochází k řadě uvědomění a důležitým AHA momentům.

Klient si pomocí koučinku zvědomí, kým doopravdy je a po čem v životě touží.

Pokud se nebudu ptát a budou mi stačit pouze obecná slova, může se pak stát, že klient své štěstí nikdy nenajde. Pokud nebudu vyzvídat, jak konkrétně si takové štěstí každý jeden klient představuje, budeme hledat štěstí podle představy mojí a ne jeho. Každý jsme jedinečný. Každý máme odlišné životy, odlišné zkušenosti, odlišné potřeby, odlišný pohled na věc, každý máme odlišné vnímání světa. A proto se pořád tak „blbě“ ptám :-).

Tímto způsobem jsme na sezení s klientkou krásně rozklíčovávaly její osobní potřeby a hlavně možnosti, jak změnit situaci, ve které se necítila dlouhodobě dobře. V půlce sezení mi se slzami v očích říká: „Už chápu, proč jste psala ten článek o tom, proč se pořád tak blbě ptáte. To je fakt neuvěřitelný, jak jsme se dostaly do hloubky, do které se běžně člověk nedostane. To je úžasný!“

A proto se pořád tak „blbě“ ptám…

Lucie