Hodně užívané slovo v dnešní době, řekla bych až nadužívané, je slovo TOXICKÝ. Toxický partner, toxický rodič, toxický vztah….

I když toxický vztah není dnes žádná rarita, s oblibou se tohle označení používá všude tam, kde si někdo stěžuje na chování druhého…

„To je jasný, to je toxický, pryč od něj!!“

„Můj muž se o mě při nemoci nepostará, i když já o něj vždy pečuju na maximum!“

„Můj muž není schopen postarat se o děti. Přijde z práce a flákne sebou na gauč a jen kouká do telefonu.“

„Můj muž je závislý na PC hrách a neumí po sobě nic uklidit. Já okolo skáču a on si po sobě ani neuklidí.“

„Moje máma mi neustále za všechno nadává a ponižuje mě.“

„Vždycky když se vidím s bráchou, je mi pak tři dny špatně, protože se mnou neustále probírá nějaké katastrofy.“

Jakmile si někdo stěžuje, velmi často na soc. sítích, na nevhodné chování někoho druhého, najde se mnoho rádců, kteří toho „ničemu“ označí za toxického, nebo ohodnotí celý vztah jako toxický.

Vždycky mě napadá spousta otázek okolo daného příběhu, který bývá pro mnoho lidí na první pohled úplně jasný.

JE VINEN! ZBAV SE HO!

Ale mě tohle nestačí a vždycky se ptám…

Jak dlouho to takto mezi sebou máte nastavené?

Jak vypadala vaše společná cesta?

Kdy nastal ten zlom?

Co vše jste spolu prožili?

Co jste dělali pro to, aby se váš vztah zlepšil?

Jak vypadá vaše komunikace?

Ví o tom problému ten druhý vůbec?

Mluvíte spolu jasně a otevřeně?

Vždycky si říkám, jak by asi zněla verze toho druhého, tedy toho „viníka“?

Ono odsoudit někoho toxickým pouze na základě útržkovitého vyprávění člověka, kterého často ani neznáme, je docela na hraně. Někdy poměrně za hranou.

Neznáme dotyčného ani jeho chování. Neznáme jakým způsobem jeden na druhého běžně reaguje. Neznáme jejich minulost. Nevíme co spolu prožili. Zkrátka neznáme celou situaci.

Příběh je vždy vyprávěn z pohledu člověka, který se cítí ublížený nebo zlomený. Jakmile ublížený stěžující si člověk nabude dojmu, že s ním posluchač zcela nesouzní, může reagovat popudlivě.

„Ty ho jako ještě obhajuješ? To jako že za to můžu vlastně já??“

Na místo očekávaného spolupoplivání onoho ,,toxíka“ může reagovat až agresivně, pokud nedostane slova útěchy.

Někteří ublížení chtějí své problémy opravdu vyřešit, ale někteří chtějí své problémy jen řešit.

A tady je třeba rozlišovat!

Pokud dotyčný chce problémy řešit, je otevřený i k vlastním chybám.

Pokud přijímá jen útěchu, pak tady máme oběť.

Kdo tady pak má toxické chování je vlastně otázkou. Zajímavé, že?

Manipulátor a oběť

Samozřejmě, že existují tyrani, manipulátoři, pijavice a upíři, to vůbec nepopírám. Sama jsem s jedním žila. Naštěstí jen krátce, ale dost dlouho na to, abych si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jak se cítí člověk ve spárech někoho, kdo má potřebu ovládat druhé.

Mohla jsem pocítit, jak se cítí oběť manipulátora. Mohla jsem poznat, jak může být manipulace nenápadná a zároveň agresivní.

Mohla jsem poznat různé tváře člověka, který se na první pohled zdá velmi dominantní a zároveň tak milý.

Dnes tyto tváře dokážu rozlišit a dokonce i chápu, co takové lidi vede k tomu, že ubližují druhým.

Pochopila jsem, že vztah tyrana a oběti není jen o tyranovi, ale že v tomto scénáři má důležitou úlohu i sama oběť.

Ale zpět k tématu.

Nemá tě dostatečně rád!

Nestojí o tebe, nemá tě rád, má jinou, je nedospělý, je závislý, je ustrašený, je deprimovaný, úzkostný, líný, je cokoli, – se bohužel smrsklo na definici JE TOXICKÝ.

Tímto článkem bych chtěla dopřát slovu TOXICKÝ trošku více klidu a pohody (když jsou ty Vánoce ) a ukázat mu cestu zpět do laboratoře. Tam, kde má toxicita své důležité místo a opodstatnění.

Vztahy označené jako toxické, jsou totiž často i vztahy na kterých lze do určité míry pracovat.

Pojďme se tedy vrátit zpět do reality a používejme, místo slova TOXICKÝ, svou empatii, sebereflexi a hlavně češtinu, ve které najdeme lepší výrazy, které prozradí mnohem více.

Pokud chceme ve vztahu něco vyřešit, můžeme postupovat kladením otázek.

Třeba takto:

„Proč se můj muž o mě nepostará/nezajímá? Dělal to tak vždycky, nebo je teď něco jinak?…“

„Proč můj muž kouká jen do telefonu a na děti prdí? Dělal to tak vždycky? Ví opravdu co od něj potřebuju?…“

„Za co přesně mi máma nadává? Dávám jí k tomu nějaké důvody? Dokážu se ohradit?…“

„Proč do mě brácha valí černou kroniku? Podílím se na té debatě aktivně? Fakt mě to nezajímá?Můžu to nějak změnit?…“

Otázek je vždy příliš mnoho na to, abychom jen tak označili člověka za toxického.

Nejen že můžeme situaci nesprávně vyhodnotit a strčit údajného „toxíka“ zbytečně přes palubu, ale na vině může být právě i onen stěžovatel.

Co s tím má co společného ego?

Pokud dáme na první dobrou za pravdu vypravěči, můžeme mu tím ublížit. Budeme-li ho automaticky chlácholit, může přijít o příležitost něco si uvědomit a něco se naučit.

A co když si stále stěžuje?

Stěžuje-li si dotyčný často a na stále stejné věci, soustavným utěšováním mu bereme možnost duševně a mentálně povyrůst. Dáváním za pravdu se oběti nafukuje bolavé ego, čímž mu blokuje zdravé vnímání okolního světa.

Dotyčný zůstává na místě a problémů přibývá. Víc problémů, víc viníků, víc oběť…. Kladením správných otázek si může uvědomit vlastní chyby a uvidí prostor pro zlepšení.

Pokud cítíme, že se jen vzpouzí, dokola se obhajuje a odmítá návrhy řešení, my u toho jednoduše nemusíme být. Nabídneme pomoc a pokud nechce, není to náš boj.

V tomto případě může jít totiž o oběť, která žije z lítosti druhých. Což je vlastně také toxická osoba.

Jak se kruh uzavírá, že?

Nic ale není černobílé!

Nechci tím samozřejmě říct, že bychom měli každou zpověď někoho nešťastného automaticky vyvracet nebo zlehčovat!

Měli bychom více vnímat, zda dotyčný chce opravdu jiný pohled na situaci nebo si přišel jen vzdychnout, možná jen plivnout, aby si ulevil.

„Pliv pliv pliv… já to věděla, on je ten špatný, on může za moje trable!! Já nebohá…“

Pakliže vnímáme, že je vztah/člověk opravdu toxický, je třeba začít jednat.

Je třeba jednat vždycky, když se nám něco nelíbí.

Je třeba začít u sebe s otázkou:

Co přesně se mi nelíbí?

Proč v tomto vztahu setrvávám?

Zvládnu sama něco změnit nebo si raději nechám pomoci/poradit od někoho, kdo má nezaujatý pohled a dokáže mě nasměrovat?

Není nic, co by se nedalo řešit. Ale je třeba s tím začít!

S Láskou