Přičichli jste k ezoterice a byli jste namotivovaní proměnit svůj život v život ve spokojenosti? Možná jste, stejně jako já, zjistili, že to nefunguje. Možná se plácáte na místě a už jste z těch chytrých pouček akorát tak unavení.
Snažíte se, ale vytoužené štěstí nepřichází? Nic z toho, co jste se dozvěděli v ezo knihách nebo na seminářích nefunguje ani vám? Rezignovali jste a vrátili se popuzeně do starých kolejí?
Když jsem se před patnácti lety začala probouzet ze svého ponurého života, byla jsem doslova unešená. byla jsem nadšená z poznání, že svět není tak černý a zlý, jako jsem ho dlouhé roky vnímala. Když jsem zjistila, že záleží jen na mě, co chci v životě dělat a jak chci žít, byla jsem nadšená!
Nadšena z informací, které jsem objevila. Nebyla to sice Amerika, ale informace o síle Vesmíru, zákonech Karmy a kouzlu psychosomatiky byly obrovsky líbivé. WOW!! To bylo něco!! Teď, když už vím, že vše, co se okolo mě děje, si tvořím sama, změním to a už budu konečně šťastná!?
Časem jsem se naučila přemýšlet jinak a změnil se mi pohled na svět. Měla jsem jasné představy o budoucím partnerovi, snažila jsem si přitáhnout bohatství a trochu se pokoušela ovlivnit i své okolí.
Všechno, co mi tzv. zrcadlili lidé z mého okolí, jsem si stahovala na sebe. Obzvlášť to negativní.
Byla jsem velmi sebekritická a namísto pocitu osvícení mě deprimovaly vlastní nedostatky. Pořád to někde drhlo a štěstí bylo v nedohlednu. Vlastní myšlenky jsem brala velmi vážně a časem jsem z nich měla i strach.
Navzdory všem těm chytrým radám a ezo poučkám se v mém životě vlastně nic nezměnilo.
Nic z toho, co jsem se naučila na seminářích nefungovalo a vlastně jsem měla pocit, že se v tom chumlu informací už neumím ani zorientovat. Přes veškeré snahy přečíst všechny knížky o duchovnu, to stálo akorát tak za ho*no. Mé nadšení, jakožto vědomého tvůrce vlastního života, vyprchávalo a všechno okolo začalo zase šednout.
Životní etapu, kdy jsm se motala v ezo poučkách, jsem si po letech živě vybavila v roce 2018, když jsem byla s dcerou na očistném rituálu zvaný *Yagna. Tento nezapomenutelný zážitek vedl praktikující Mistr, který pronesl: „Všichni pořád mluví o duchovnu a osvícení, ale jednoho dne to udělá duc-hovno a všichni jsou hrozně překvapení!“
Protože jsem díky vlastní zkušenosti tušila o čem Mistr mluví, nejen že mě to pobavilo, ale především se mi dost ulevilo. Pochopila jsem, proč jsem padla tvrdě na prd*l. O tom si můžete více přečíst v článku Když se z mateřství stane očistec.
U některých lidí, kteří hlásají jakási duchovní moudra, můžeme pozorovat určité nejasnosti. Prezentují se jako někdo kdo je nad věcí a nic ho nemůže rozházet. Přitom jejich tělo i osobní život dlouhodobě chátrá.
Správná duchovní cesta, za kterou se někteří honí, někdy se s ní dokonce chlubí, je vlastně trošku iluze. Zaručená cesta, která by nás dovedla ke spokojenému a šťastnému životu, totiž neexistuje.
V naivní sladké nevědomosti si můžeme myslet, že když jsme na duchovní cestě, je to jakási vstupenka na obláček. Takové hezké hnízdečko, kde budeme mít klid od starostí a pitomců a všechno už bude jen příjemné.
Být na duchovní cestě je taková líbivá představa, do které se lze snadno zamilovat.
Ezoterické bludy nám vykreslují duchovno jako dosažení jakéhosi Ráje a blaženosti, přepychově modré laguny a bezstarostného života.
I když jsme všichni v hloubi Duše duchovní bytosti, přesto jsme bytosti žijící ve hnotném těle. Nežijeme na duze, ale ve hmotném světě, tady a teď. A to je potřeba naučit se respektovat.
Je skvělé pokud jsme otevření a vnímáme sílu Vesmíru, ale neměli bychom odlétat mimo realitu – mimo hmotu, ve které žijeme. I já jsem si prošla výkyvy a dodnes na balancu pracuji. Možná, že do konce svého života, protože k úplné rovnováze a osvícení mám daleko.
Naučila jsem se ale spoléhat se sama na sebe, a to bez očekávání vesmírných zázraků.
Asi bych stejně nebyla dobrý Buddha. I když… faldíky by na to byly, ale to prý nestačí 😉.
Setkávám se s lidmi, kteří na duchovno nevěří, ale i s těmi, co odlétají daleko od své podstaty bytí tady na zemi. Říkávají, že se jen nechávají vést Vyšší silou. Nemívají velké plány ani jasné cíle.
Vlastnímu životu nedávají přílišnou váhu a světem poletují jako peříčko. Představa je to krásná, ale v praxi to bohužel nefunguje. Když foukne vítr, je zle. S každým takovým peříčkem to zamává a zastaví se až „DÍKY“ nějaké překážce. Nebo se nalepí třeba rovnou na to hov*o. A to je možná ta Mistrem zmiňovaná chvíle, kdy dochází k duchovnímu nárazu.
AU!
Všechno je ale v pořádku. Všichni máme možnost z vlastních chyb se poučit. Nebo je můžeme dál ignorovat. Tempo každého nás závisí na našem vnitřním nastavení.
Duchovní cestu dnes vnímám jako hledání vlastní lidskosti, od které jsme, často už od dětství, odpojeni. Vnímám jí jako cestu hledání důvěry v sebe sama a zároveň v samotný život.
Hledání podstaty toho kým jsme, co cítíme a co potřebujeme k osobnímu růstu. Hledání soucitu k sobě i k druhým, hledání vnitřního klidu a spokojenosti.
Hledání rovnováhy a umění vybalancovat nepříjemnosti, se kterými se ve hmotném světě potýkáme.
Duchovní cesta jako získání důvěry ve Vyšší moc, ale zároveň schopnost uzemnit se. Schopnost poletovat jako peříčko, ale přitom se nenechat odfouknout.
Možná. Možná je to ale celé úplně jinak. Jak? To nevím. Asi na tom ale nezáleží.
Každý můžeme mít odlišný pohled na to, co tady vlastně pohledáváme. Můžeme libovolně snít o tom, proč jsme všichni součástí Vesmíru. Pokud nám vlastní pohled na život pomůže v přirozeném růstu, můžeme libovolně snít o tom, odkud jsme sem přišli, kde právě stojíme a kde je náš cíl. Protože Vesmír, Vesmír nemá adresu…
Dostali jste se do začarovaného kruhu a nevíte kde začít? Cítíte se spokojení, ale pak vás něco odfoukne jinam než potřebujete? Chcete se naučit v životě balancovat nebo třeba jen znát svůj směr?
Napište mi zprávu TADY nebo zůstaňme v kontaktu připojte do soukromé skupiny pro ženy Kořeny svízele – Vědomá žena a zdravé dítě a nenechte si ujít novinky a další informace o problematice života a osobním rozvoji. Na další články se dostanete TUDY.
S Láskou