Moje životní cesta z prázdnoty

Život byl smutný a prázdný

Stejně jako se učíme pracovat s ohněm, aby nás nespálil, ale sloužil nám, je důležité naučit se jak zkrotit vlastní mysl. Vím to díky vlastní zkušenosti. Většinu života jsem se nechávala ovládat právě myslí, zatímco mé srdce chřadlo. Byla jsem stále nespokojená a často nemocná.

Zakřiknutá rebelka se slzou v oku. Tak bych sebe samu definovala po většinu svého života. Bývala jsem vystrašená a stále hledala něco, nebo někoho, kdo mě zachrání a udělá šťastnou. Nejčastěji jsem se radovala s kamarády se skleničkou v ruce a nebyla jsem do ničeho opravdu zapálená. Příroda byla pro mě fádní a nad čím se jiní rozplývali, já nic necítila.

Během svého života jsem se nevědomky odpojila od svých pocitů. (Mnohdy se tak děje po jednorázovém traumatu či dlouhodobém stresu v rodině, ve školce, škole atd. Což je přirozený obranný mechanismus našeho těla, který nás vypíná, abychom tzv. přežili.)

To byl možná důvod, proč jsem podvědomě vyhledávala podněty, které ve mně probouzely alespoň nějaké pocity. Přitahoval mě adrenalin, katastrofy a nezřídka jsem se dostávala do konfliktu.

Co jsem ale vnímala intenzivně, byla zlost vůči okolí, které nemělo pro mě nepochopení a já stále cítila křivdu. Než jsem dokázala přetavit vlastní držkopády v ponaučení, hodně jsem vnitřně trpěla.

Ezo a duchovní bubáci

Smysl života jsem ale nepřestávala hledat. Před patnácti lety jsem objevila souvislosti našeho zdraví s naší myslí. Semínko naděje, že život není tak pustý a prázdný, ve mě rychle vzklíčilo. Moudrost lidského těla, zákony Karmy a síla Vesmíru mě nepřestávala fascinovat.

Tenkrát jsem ještě netušila, že i Vesmír má smysl pro humor. Byl stejně černý, jako později kruhy pod mýma očima.

Přečetla jsem nespočet duchovních knížek, vyzkoušela mnoho terapeutických technik a navštívila nejednoho léčitele a terapeuta. Myslela jsem si, že už jsem pochopila smysl života a že mám vyhráno. Přesto jsem ale stála na místě.

Dle dobře míněných, ale špatně uchopitelných „duchovních“ rad, jsem i já přijala za své spoustu hloupostí. Věřila jsem, že se mi vyplní vše co si přeju, protože co vysílám, to si přeci přitáhnu! Do kolen mě dostávalo tvrzení, že všechno špatné, co na ostatních vidím, je mým zrcadlem. To bylo dost tvrdé, protože jsem bývala prvotřídním soudcem.

Přijala jsem názor, že až se změním já, změní se i mé okolí, tedy i partner. Plácala jsem se ve vztahu s manipulátorem a propadala zoufalství a bezmoci. Točila jsem se ve výčitkách a uvnitř mě na kusy trhaly pocity životního zmaru. Byla jsem lapená ve světě bludů a polopravd, které se na mě valily nejen z knížek o seberozvoji, ale také z úst neukotvených terapeutů nebo ezoteriků. Poletovala jsem mezi hledáním souvislostí, stále luštila nějaké znamení a týrala se psychosomatikou.

Čím více jsem toho věděla, tím méně jsem toho chápala. Všechny ty ezo rady začaly být opravdu frustrující, protože v praxi nefungovaly. Realita mi přestávala dávat smysl a z duchovna jsem byla velmi zmatená. Visela jsem mezi dvěma odlišnými světy a nedokázala je propojit.  Byla jsem na pokraji svých sil, ale to jsem ještě netušila, že to je jen zahřívací kolo.

Tak moc jsem chtěla být dobrou mámou, až jsem se opět chytila do pasti iluzí. Netušila jsem, že i svět moderního „respektujícího“ mateřství je plný předsudků a nezdravých fenoménů.

Teprve mateřství, které pro mě bylo hotové peklo, mi paradoxně pomohlo pochopit (nejen) duchovní poučky, které jsem konečně dokázala vnést do reality.  Čím jsme si s dcerou procházely si můžete přečíst v článku tady.

Zpátky na zem

Dříve jsem netušila, že se homeopatem nebo kineziologem může nazývat kde kdo. Nevěděla jsem, že setkání s nevhodným terapeutem může mít podobně neblahý dopad, jako schůzka s finančním poradcem, který dává každému klientovi jednu a tu samou radu.

Stejně tak i duchovní obecné rady a poučky se bez individuálního přístupu ke klientovi stávají škodlivými polopravdami. Dnes si terapeuty pečlivě vybírám. Zda jim ale hřejí ruce nebo šisují razítka na diplomech, není pro mě už podstatné.

Velmi si vážím své letité terapeutky a Duchovní Učitelky Nátalia AeshaDasi Bartoškové, pod jejímž dlouholetém vedení jsem si dokázala zpracovat vlastní traumata a zase jsem otevřela své srdce. Zároveň jsem se naučila mnoho technik, jak s traumaty pracovat, a také jak přenastavit škodlivé vzorce, které nám často brání v osobním růstu nebo způsobují zdravotní potíže.

Měla jsem tu čest studovat u jedinečného člověka, vědce a průkopníka postklasické homeopatie u Mgr. Pavla Opelky, RHom. Studium této fascinující vědy mi pod vedením tohoto moudého učitele konečně pomohlo propojit spirituální svět se světem hmotným a KONEČNĚ jsem se naučila, JAK žít dál s hlavou v oblacích, ale přitom stát nohama pevně na zemi.

Prohloubila jsem si znalosti o psycho-somatice a pronikla jsem do vývojové psychologie, díky níž lépe vnímám odkud problém (nemoc) vzešel, kde se právě nachází a kam směřuje.

PKH homeopatii vděčím nejen za navrácení svého zdraví, ale především za pomoc při řešení poruchy autistického spektra, kterou naše dcera vykazovala.

Byla to dlouhá a náročná cesta, ale všechny ty měsíce neskutečných nervů a trápení jsme si už s dcerou vynahradily. Nakonec jsem i já poznala tu ohromnou lásku, o které jsem dříve jen slýchávala. Pocity ublížení jsem vyměnila za životní výzvu a dnes mohu ze své zkušenosti těžit.

Učím ženy vidět až ke kořenům potíží, aby mohly snadněji zpracovat výzvy, které život nekompromisně servíruje. Na změnu není nikdy pozdě!

Můžete si taky stáhnout eBook zdarma, který vám pomůže čelit náročnému období nejen s dětmi a najdete ho přímo tady  7+7 tipů první pomoci při stresu a vyhoření.

S Láskou