Jmenuji se Lucie Křížová, sídlím v Praze 8 a věnuji se celostní péči o ženy a děti. Pomáhám ženám, které se necítí dobře, jsou unavené, podrážděné a cítí, že je potřeba něco změnit, jen neví jak. 

Věřím, že člověk není složený z oddělených částí. Naše tělo, mysl i emoce spolu neustále mluví – jen jsme se je v běžném shonu naučili přehlušovat. Když se dlouhodobě snažíme „fungovat“, i když uvnitř cítíme, že jsme na dně, tělo to dřív nebo později zastaví. Někdy únavou, jindy bolestí, panikou nebo nemocí. A právě v tu chvíli většina lidí začíná hledat řešení. Moje práce stojí na propojení psychiky, těla, emocí, vitality a zdravého selského rozumu.

Přicházejí ke mně ženy, které říkají, že se „nějak ztratily“. Žijí napohled normální život, mají rodinu, práci, všechno, co by je mělo těšit – a přesto se ráno probouzejí s tíhou na hrudi a pocitem, že už zase musí „něco zvládnout“.
Možná znáš ten vnitřní tlak, že bys měla být klidnější, víc vděčná, duchovnější nebo prostě „lepší“. Jenže čím víc se snažíš, tím víc máš pocit, že to nejde. A do toho tělo, které se ozývá bušením srdce, bolestí břicha, migrénami, podrážděností nebo vyčerpáním.

Mnoho žen mi říká: „Vím, že bych měla zpomalit, ale já vůbec nevím kde začít.“
Právě v těchto chvílích se spolu učíme znovu slyšet, co tělo říká, a rozplétáme tenký provaz mezi hlavou a srdcem. 

Co je duchovní cesta aneb DUC-HOVNO v praxi.

Moje práce stojí na spojení vývojové psychologie, práce s tělem, psychosomatiky, energetického vnímání a duchovních principů, které ale zůstávají nohama pevně na zemi.
Když žena pochopí, jak spolu všechny její části komunikují, a přestane bojovat sama se sebou, začne se přirozeně uzdravovat. A to ne jen na úrovni těla, ale i vztahů, nálady a životní energie.

Nikdy mi nestačilo, když mi někdo řekl „protože to tak prostě je“. Už jako dítě jsem přemýšlela nad věcmi, které většina lidí tenkrát vůbec neřešela. Fascinovalo mě, že některé události vypadají jako náhoda, ale možná v sobě nesou hlubší smysl. Neuměla jsem proč mám opakovat slovo od slova nadiktované od učitele a měla sklony k rebélii. Zatímco ostatní spolužačky četly beletrii, já měla v lavici dějiny lékařství a po cestě ze školy jsem si kladla otázky, proč se někomu dějí těžké věci. Tehdy jsem netušila, že se tomu říká zákony příčiny a následku – princip, který dnes vnímám i v práci s klienty, zdravím a psychikou.

Jako dříve velmi racionální člověk – takový ten věčně analyzující „nevěřící Tomáš“ – jsem si prošla pády, které mi obrátily život vzhůru nohama. Dlouho jsem bezmezně věřila lékařům a odborníkům, protože jsem si myslela, že oni přece musí vědět, co se děje. Jenže čím déle jsem hledala odpovědi venku, tím častěji jsem slyšela stejné věty:
„Zkuste tohle.“
„Nevím, možná je to chronické.“
„To je normální, s tím se musíte naučit žít.“

A tehdy jsem začala pochybovat o tom, jestli je vůbec možné, že by lidské tělo bylo tak složité a přitom tak málo pochopené.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Uvědomila jsem si, že pokud chci opravdu porozumět, musím začít hledat uvnitř sebe, ne v ordinaci nebo v další diagnóze. Právě tam začala moje skutečná cesta – cesta zpátky k tělu, k emocím, k duši i ke zdravému rozumu.

V mladém věku jsem zažila deprese i ztrátu smyslu, a i když jsem hledala odpovědi v knihách, terapiích a kurzech, dlouho nic nefungovalo. Věděla jsem, co „bych měla dělat“, ale nedokázala jsem to žít.

Pamatuju si, jak jsem se snažila být lepší verzí sebe – víc klidná, víc pozitivní, víc duchovní. Jenže čím víc jsem se snažila, tím víc jsem ztrácela kontakt s realitou. Až jednoho dne mi došlo, že problém není ve mně. Jen jsem se snažila žít podle návodů, které nepočítaly s mou lidskostí.

Prošla jsem obdobím úplného odpojení od sebe a později i duchovním úletem. A právě tahle zkušenost mě vrátila zpátky na zem – tam, kde duchovno dává smysl, tělo má svůj hlas a selský rozum je ten nejlepší kompas.

Zásadní proměnu přineslo mateřství. Moje dcera byla nesmírně citlivá, často plakala, nespala a reagovala na každou moji náladu. Byly dny, kdy jsem seděla u postýlky a brečela s ní, protože jsem už nevěděla, jak dál.
Tehdy jsem se poprvé opravdu zastavila. Přestala jsem hledat „jak to dělat správně“ a začala jsem poslouchat – ji, sebe, svoje tělo.

Právě tahle zkušenost mě přivedla k homeopatii. Díky ní jsem pochopila, že všechno, co prožíváme, má hlubší souvislosti. Že tělo nikdy nepracuje proti nám, ale vždycky se snaží ukázat, co potřebuje uzdravit. Dnes díky tomu žijeme s dcerou v klidu, zdraví a větší rovnováze.

Vycházím ze svých životních zkušeností, ale i z odborných směrů – vývojové psychologie, transformačního koučinku, metafyzické anatomie těla, psychosomatiky, masáže motýlích křídel a postklasické homeopatie.
Nestavím vzdušné zámky a nepředávám líbivé teorie. Zajímá mě jediné – co opravdu funguje v reálném životě. Proto všechno, co předávám, zůstává uchopitelné, lidské a použitelné i ve chvílích, kdy život zrovna není „sluníčkový“.

Stále se vzdělávám, terapeuticky na sobě pracuji a praktikuji Atma krija jógu, která propojuje tělo, mysl, energii a vědomí. Díky tomu zůstávám v rovnováze a dokážu být průvodkyní, která rozumí – nejen z teorie, ale i z vlastní zkušenosti.

Pomohu vám porozumět tomu, co se děje ve vašem těle, a proč se určité věci opakují.
Společně se podíváme i na to, co se odehrává na psychické úrovni – co vaše tělo i mysl vlastně říkají.
Postupně odhalíme skryté postoje a vzorce chování, které vás drží v napětí.
Budete mít ve mně průvodkyni, která vás podpoří i v situacích, kdy se během proměny objeví nejistota nebo emoce.
A vždy ode mě dostanete i praktické tipy, jak nově získané poznání přenést do běžného života.